S čerty nejsou žerty

Pohádka Boženy Němcové Čertův švagr posloužila jako inspirace mnohokrát. Kromě dvou televizních verzí (v roce 1969, v režii Věry Jordánové, a 1984, v režii Vlasty Janečkové) využil její základní dějové linie i komediální pekelnický příběh, který v roce 1984 režíroval Hynek Bočan. Scénář, na němž se podílel i Jiří Just, zhodnocoval atraktivní prostředí pekla i zábavné postavy čertů. Tím nejmocnějším v podzemní říši je vládce pekel Lucifer XIV., jenž pomůže mladému mlynáři Petrovi ke štěstí. Skoncuje s hamižnou Dorotou usilující o vlastnictví starého mlýna i s chamtivým správcem, který zruinoval místní knížectví, a dopomůže svému chráněnci i k bohatství a k lásce půvabné dcery místního knížete – Adélky… Ve zdařilé pohádce Hynka Bočana pekelníci nefungují jako vyslanci temnoty ani jako pouzí komičtí hlupáci, ale jako ochránci spravedlnosti, pomáhající lidem proti zlým a ziskuchtivým protivníkům. Hlavním hrdinou veselého vyprávění ovšem zůstává mladý mlynář Petr, který nedosáhne životního štěstí jen díky kabátu kouzlícímu zlaťáky, ale hlavně díky své odvaze a chytrosti. Komedie S čerty nejsou žerty se tak mezi nejpopulárnější české filmové pohádky zařadila díky inteligentnímu konceptu, který nepodceňuje dětské diváky. V jeho rámci ústrojně funguje klasická pohádková morálka, jejímiž nositeli jsou postavy bez rozdílu věku, pohlaví, sociálního postavení i „rasy“. Sympatie diváků si film získává i díky kameře Jaromíra Šofra a hudbě Jaroslava Uhlíře. V roli Petra se prosazuje všestranný Vladimír Dlouhý. Čertovských partů se se zřejmým gustem ujali Karel Heřmánek (Lucifer XIV.) a Ondřej Vetchý (Janek). Pozornost si vydobývá i Petr Nárožný coby popudlivý kaprál, který se Petra a Janka marně pokouší proměnit ve vojáky.